Moudrá rada a ujištění v dnešní době

Nepřestává mě udivovat fakt, že moudrá rada nebo ujištění v správnosti úhlu pohledu je draze placeno. Měla jsem tu možnost poznat různé terapeuty, kartáře nebo nahlédnout za opony různým rádoby podpůrných skupin a zůstával mi rozum stát a srdce začalo vynechávat a bolet.

To myslíte vážně, co děláte? Dobře vím a je mi jasné, že je to člověk od člověka, nadace od nadace, ale krutá realita je: 95 % zle nastaveno a 5 % jsou dobré projekty, ale upadají v nemilost době i lidem.
To si pak říkám: „Chtějí se opravdu uzdravit, nebo hledají jen berličku a výmluvu?“

Vážně si myslíte, že vše, co si draze platíte, je ta nejlepší péče?

Už hrabě Špork věděl, že jedni si mohou dovolit platit a jiní ne. Vymyslel proto nádhernou metodu, kdy jeden pomáhá druhému, a přitom si nepřekáží. A lázně fungovaly. A dnešní doba? Chudáku, nepřekážej, nemáš prachy, nemáš bankovnictví, nemáš kapitál? No, tak tu nemáš co dělat!

Pak se zamyslím, když ke mně přišel někdo pro radu, nechtěla jsem ani korunu. Nikdy mě ani nenapadlo za to něco chtít. A je ani nenapadlo mi za to něco dát. Což mě přivádí k myšlence, že lidé stále něco chtějí a potřebují, ale už se nezamyslí nad tím, někomu něco za to dát. Kytku, bonboniéru, knihu, prostě cokoliv. Říkám si, jak se může zachovat rovnováha. Jedni dávají a NIC nedostávají a druzí berou a nic NEDÁVAJÍ. Vždyť to vůbec nemůže fungovat. A také že nefunguje. Jen se to tak tváří, že funguje a je v pořádku, ale když kouknete hlouběji a necháte se situací polapit, velice rychle pochopíte, v čem je jádro pudla, přetvářku, klam nebo krutou realitu doby.

Měla jsem možnost poznat terapeutku, dobrá byla, opravdu dobrá, ale její arogance a hon za mamonem byly jak pěst na oko. Nemáš na celou sérii terapie a setkání – kliď se z cesty, mám tu frontu platících. Možná prvotní myšlenku měla dobrou – pomáhat lidem. Ale stal se z toho HON za lidmi, co mají peníze. A bylo to vidět čím dál více.

Nebo údajný kartář terapeut, jeho nápad pomoci lidem byl u zrodu asi správný, ale následně začal vše brát jako robot. Všem nabízel dva produkty, nekoukal na pestrost života a to, že by někdo třeba potřeboval jinou metodu. Množství lidí a terapií či výkladů ho umořil, množství hloupých dotazů z něj udělalo robota – stroj.
Pokud mu přece jen někdo chtěl dát včas varování, zareagoval slovy: „Vynucujete si pozornost.“
Tak tomu jsem se vážně musela smát a opravdu ZLE se mě to dotklo. Zrovna já rozhodně NEJSEM typ, co si pozornost vynucuje, spíše naopak. Jak asi takovým lidem tito odborníci mohou pomoci, když se v tom sami utopili a ztratili lidskost.

Nebo sezení s odborníky na děti. To je také jedním z typických znaků doby. Zjistí, že syn nemá hranice, ale už se nezabývá tím, co za tím asi je, proč to tak je.
Ze žárlivosti na kolegu, kterého platonicky nebo jinak milovala a žárlila (odmítla jsem prozradit, odkud se známe), přišla s řešením: „Váš syn nemá hranice, protože mu je nedáváte. Chyba je u vás.“
Vlastně mi tím řekla, že na syna kašlu. To jsem se také musela smát, protože této dámě srdce zakalila žárlivost, tím pádem i zdravý úsudek pro diagnózu u dítěte. Zrovna já na svého syna kašlu. Jako když vám vrazí kudlu do zad, a ještě jí otočí. Já, která jsem se vzdala všeho, aby dostal to, co ho dělá spokojeného a zdravého. No dobře, žárlivost je mocná, ale do práce snad nepatří, nebo se pletu?

A tak bych mohla pokračovat dlouho. Jako s tím, že mi záhadně skončily terapie, které mi nařídili kvůli synovi. Přitom problém byl, že ředitelka místní školy udělala maximum proto, aby mé sebevědomí a vůli rozložila na popel. Povedlo se jí to skvěle, ale zapomněla, že z popela vstávají Fénixové. A ti se už znovu rozložit nenechají. A protože si to začalo okolí uvědomovat, záhadně nebyl čas na terapie, pak se to zase otočilo na mou nemožnost hlídání. A výsledek? Raději jsem to ukončila, cítila jsem ten tlak z vedoucích postů a ty negativní reakce na to, říkat, byť jen terapeutce, pravdu a otevřít oči alespoň jí. Strach z pravdy je vlastně pohltil. Jenže k čemu jsou potom terapie, když ne o nalezení hluboké pravdy a zahájení očistného procesu sebe i svého okolí.

Tuším, že mě na terapie asi už nepošlou ze strachu, že bych terapie dávala terapeutovi. Můj syn tuto věc zdědil, a tak pokud není odborník odborníkem – rozloží se negativitou vlastně sám. Jak to vypadá?
Taková odbornice rozrazí dveře a začne křičet na matku: „Já ho přece nebudu nutit spolupracovat, já tu jsem…“
Asi chtěla říci „odborník a mě budete poslouchat.“ A protože můj syn je rebel a jeho matka ho v tom chápe, asi nás opět nebudou chtít vidět, dokud to zákon nenakáže, aby se prokázalo, že vlastně vím, co jako matka činím a že vlastně činím lépe než kdejaký odborník.

A tak pokud děláte jakoukoliv službu pro lidi, dávejte pozor, abyste ji nevykonávali jako roboti, protože přijde čas, kdy se roboti zhroutí a už jim nebude jak pomoci. Sežere je jejich přetížený systém a nelidský výkon. Mohlo by se říci – přepálí se obvody a zůstane jen plech.

Napsat komentář

You might also like