Po dobu několika měsíců jsem se rozhodla zkusit znovu podnikat a najít si činnost, která by nás uživila. Pracovala jsem usilovně na sociálních sítích i webových stránkách. Pracovalo se usilovně na článcích a prostoru pro lidi chtějící změnu. Po několika kolizích jsem stále pevně věřila, že má práce má smysl. Ale to jsem se spletla. Byla to opět ztráta času a energie. Proč? Protože NIKDO nechce změnu. Všichni o ní mluví, ale nikdo si neudělá dostatečný čas pro to něco udělat. NIKDO tomu řádně nevěnuje ani pozornost. Pár jedinců zakoupil rodící se první knihu. Realita byla nakolik drtivá, že jsem se rozhodla, že nemá smysl tvořit. Důvod? Lidi chtějí číst brak, chtějí jen plkat a marně plakat. Do činnosti a skutků se nemají a vymlouvají se na čas.
Jedno Vám povím: „Pokud si ho neuděláte NYNÍ, kdy bude ten správný čas na změnu? Až bude úplně na vše pozdě?“
Pro mého syna díky tomu už pozdě asi je. Pro mě je pozdě už také. Tolik jsem věřila, že se proberete. Že i nadace a různé spolky se proberou, ale ono se jede na to, co je HITEM. To jediné lidi zajímá, to jediné lidi tvoří.
A tak jsem se rozhodla ze sociálních sítí odejít. Už nechci být součástí takového plýtvání času a marných slibů. Zajímavé, že na takové věci lidi čas mají. Mají čas vytvářet umělé profily, mají čas vytvářet povrchnost a marnivost. Pak se divíte, že nemáte čas na pořádné projekty. Divíte se, že se nic nemění k lepšímu. Nemění a ani nemůže. Vše začíná od lidí. Od těch malých a bezvýznamných projektů založených na srdci a odvaze. Přesto stále dáváte přednost projektům z dotací a pozlátkům, co dobře vypadají.
Tolik se divíte, že dobré projekty kolabují a zmírají. Já už se nedivím. Já to viděla. Viděla jsem to tlachání, slibování a skutky utekly. Nechci být součástí takového mrhání. Svůj čas tedy budu věnovat sama sobě a synovi. Nebudu se už ani snažit o práci na živnostenský list, protože naše vlády udělají vše pro to, aby tuto možnost lidem zavřely. Aby je dohnaly do pracovních poměrů. Jde jim o velké odvody do státní kasy a ty z živnostenských listů a dobrých nadací nikdy nemají. Nejde jim o dobré projekty. A smutné je na tom všem to, že vy lidé tomu přikyvujete. Podáváte tomu pomocnou ruku. Cokoliv nového a dobrého se rodí, rychle tomu naházíte klacky pod nohy, aby se to zrodit nemohlo. Budete podporovat projekty na negativní knihy, které štěstí lidem nepřinesou. Lidé při nich nerozkvetou ani nenajdou moudré myšlenky. Ani King nepíše horory tak, aby šlo o násilí, ale o hlubokou myšlenku. Jak chcete mít dobré a hluboké vztahy, když čtete samou povrchní porno literaturu, která s hloubkou citu nemá nic společného. Milujete násilí, milujete povrchnost a pozlátko, milujete moc a nadvládu.
Dokud tomu tak bude, já už nic podnikat ke změně nehodlám. Stát stále v čele sám, a ještě být za to otloukána, že se snažím a že jsem nevalný projekt a nekalá hra? Vážení, raději se proberte a zamyslete se, co vlastně od života chcete. Pokud chcete jinou vládu a jiné školy, musíte s tím začít něco dělat i Vy osobně. Nečekat, že to za Vás někdo vyřeší.
Jsem znechucená a unavená. Naprosto přesně vím, jak bezmocně se mnozí mudrcové museli cítit. Vy si totiž říci nedáte a nedáte. Je to škoda, velká škoda, že jste stále nepochopili, o co tu vlastně celou dobu kráčí. Tolik lidí se snažilo, a nakonec jako vyhnanci a bezdomovci skončili. Takto vy zacházíte s dobrou změnou, takto vy si vážíte dobra a dobrých věcí a projektů.
Ano, přiznávám, ve svých sedmatřiceti letech to s pokusy něco změnit vzdávám. Nemá to smysl, protože svobodnou vůli dobrý člověk násilím nikdy nezlomí. A kdo toto pravidlo vymyslel, se jistě drží za hlavu, že to s tou Zemí dobře nedopadne. Posílají nám mudrce, posílají nám čisté děti i nápovědy, ale Vy stále hluší a slepí jste. Nechcete se změnit, ale křičet budete, že za to přece můžou ti druzí.
Dobré jste upalovali, kamenovali, vysrkávali, utlačovali a stále to trvá. Nic se za ta léta nezměnilo. Raději za pohodlí obětujete vlastní děti a pak budete křičet – to oni. Obětujete kohokoliv, jen abyste měli dovolenou anebo pozlátko. A pak budete brečet – oni nám to řekli. To oni provedli. Pletete se. Nikoliv oni, ale VY sami si za to můžete. Nikdy pomocnou ruku nepodáte, pokud z toho něco nemáte. A když dotyčného už nepotřebujete, odkopnete ho jako nepotřebný odpad.
Taková je realita doby, takoví jste vy lidé. A já se už na to odmítám dívat anebo jakkoliv se na tom podílet. V sedmatřiceti mám pocit, že mi je už sto let. Jsem vyčerpaná do morku kostí. Můžu si za to sama? Asi ano. Rozhodnout se DOBŘE a vědomě vést vlastní dítě se neodpouští. Mluvit pravdu a pokusit se o změnu k lepšímu pro naše děti. Ano, jsem vina v plném rozsahu. Suďte mě, takové věci Vám přece jdou.
Ono totiž – NĚKDE a NĚKDO ti třeba pomůže. Třeba někdo, ale říci si – JÁ to budu, já to změním přes nepohodlí – na to odvahu prostě nemáte. Být k sobě upřímní a říct – chci změnu a něco pro ni vykonám.
Ano, osud jsem si vybrala, a tak jsem jen obyčejnou mámou, která své dítě miluje a povede ho dobře i napříč dalším útlakům, podlostem a klackům pod nohami. Možná jsem v pasti, ale možná právě teď získávám tu SVOBODU, o které Vy JEN SNÍTE.
S láskou Gábina
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.