Mnozí postřehli, někdo možná nezaregistroval, že jsme žádali o příspěvek na auto. Nejprve stát a pak nadace. JEN znesnaze21.cz se chopili sbírky. Bohužel, výsledek asi po šedesáti dnech nebyl valný. Po mém vnitřním boji jsem je požádala o ukončení sbírky a navrácení financí dárcům, aby mohli sami rozhodnout, kam jinam, pokud budou chtít, dar vloží. Tato možnost zde není, a tak jsme se tedy domluvili, že sbírku ukončíme a získané peníze se použijí na bezlepkové potraviny od Labety, jejíž bezlepkové směsi se nám osvědčily nejlépe, syn tyto výrobky snáší nejlépe.
Takže ano, stát neměl peníze, aby poskytl dar, protože dotoval válku, migranty a jiné. To samé bylo i s dalšími lidmi – sbírkami. Když jsem postupně procházela různé sbírky a jejich účely, věřte mi, bolelo mě u srdce. Někteří si vlastní lhostejností těžkou životní situaci přivodili sami, v popisku sbírky o tom někdy mluví, a přesto se vybere i přes 100 %. Dále se vybralo víc, než bylo požadováno, na válečné vybavení.
Sedím tady a bolí mě u srdce. My totiž podporujeme to, co naši politici a vlády. A dokud sami nedojdeme změny, nemůžeme ji čekat ani ve vedení státu a velkých firem.
Zajímavé je, jak lidé PŘEHLÍŽEJÍ ty, co dobro konají. Naopak do nich ještě kopou, šťouchají a různě je urážejí. Víte, já už vím jedno. Není to o tom, že dotyčný je špatný, ale protože vám vlastně ukazuje, dokazuje, jací byste mohli být, kdybyste se snažili. A vy se toho BOJÍTE. Bojíte se být jiní, k sobě přímí a upřímní.
Takže jsem si řekla – nic. Stát nedá, lidé také ne, kašleme na to. Pěšky a vlakem tam, kam zvládneme, a kam se nedostaneme, musí vše za námi. Je to stejná vzdálenost k nám jako od nás. Proč bychom měli my složitě putovat, když nám auto dopřáno nebylo a druzí mají i dvě, ale tvrdí, že nemají čas.
Auto nevyřeší zásadní problém. Obklopuj se lidmi, který si ten čas na tebe udělají. Nemá smysl se vnucovat, loudit a žebrat o pozornost. Nemá smysl se hnát ani za odborníky, protože je to stejně JEN na MNĚ a mém synovi.
Všichni jsou totiž CHUDÁCI a jejich syndrom nepřekoná prostě NIC.
Budu dělat to, co jsem dělala třicet sedm let. Budu si žít svůj svět a už se nebudu trápit tím, že jdu tím směrem sama se synem po boku. Možná jsme se synem na první pohled NIC, ale na ten druhý…

Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.